My lidé jsme jako druh všežravci. To znamená, že nezbytné živiny získáváme jak z živočišné, tak i rostlinné stravy. V současné době se však především díky pokrokům ve vědě staly běžné nejrůznější vitaminové a jiné doplňky. Ty nám umožňují prakticky bez následků vypustit ze svého jídelníčku maso. Nelze se tedy divit, že vegetariánství a veganství je na vzestupu. Většina lidí se jimi stane proto, že nesnesou myšlenku, že by kvůli jejich jídlu byl zabit jiný živý tvor. A to lze rozhodně pochopit a respektovat. Jiní se jimi stanou proto, že chtějí pomoci přírodě.
Jednou z věcí, kterými se vegetariánství a veganství propaguje, je fakt, že je šetrnější k životnímu prostředí. Především tím, že se nevytváří emise metanu, což je skleníkový plyn, nižší spotřeba vody a také využití celé plochy pro pěstování plodin pro lidskou spotřebu, nikoliv pro zvířata.
Tento pohled je však mylný. Jistě, hospodářská zvířata, například krávy, skutečně metan produkují. Avšak to platí i o jejich divokých příbuzných. Pravdou je, že příroda má mechanismy, kterými tuto produkci metanu vyrovnává. Navíc se metan v ovzduší poměrně rychle rozkládá, takže ke skleníkovému efektu příliš nepřispívá.
Co se vody týče, tak je nutno přiznat, že některé plodiny jsou skutečně velmi náročné. Zvláště pokud je pěstujeme v suchém klimatu. V celkovém měřítku se tedy dá říci, že rostlinná produkce spotřebuje prakticky stejné množství vody na kilogram produktu, jako ta živočišná.
Navíc je potřeba uvážit, že ke krmení hospodářských zvířat se používá ta část rostlinné produkce, která nebyla uznána za vhodnou pro lidskou spotřebu. Často se také krmí na pastvinách. Ty jsou obvykle zařízeny tam, kde klimatické podmínky či půdní typ nedovoluje pěstování klasické rostlinné produkce.
Pokud se tedy chcete stát vegetariány či vegany proto, že chcete pomoci přírodě, pak vězte, že to rozhodně není správná cesta. Jsou i jiné, mnohem lepší způsoby, jak se změnami klimatu bojovat. Jen člověk musí chtít.